Myslím, že když jsem psal pětku, celkem mi bylo smutno. Web se mi doslova nelíbil a příspěvky do něj se mi psát fakt nechtěly. Myslím, že dva roky po té můžu směle říct, že je na co koukat. Má to snad jen jednu vadu. Schválně, jestli na ni přijdete J
Pokračovat ve čtení „Sedm let projektu aneb Vono to přece jen jde“
Drobečky z Orohně 2017 aneb
Malé ohlédnutí týden a něco po.
Výroční oheň dnes již zaniklého klubu Bobří stopy Orion z Adamova je takovou mojí tečou za sezónu. Kdy můžu spát v přírodě, abych ještě neměl obavy, že zmrznu. Navíc, v posledních letech se koná už jen výhradně na Dalešické přehradě, kde je fakt hezky.
Pokračovat ve čtení „Drobečky z Orohně 2017 aneb
Malé ohlédnutí týden a něco po.“
Dvě undergroundové lahůdky od Eminentu
Coby mimopražskému se mi při sousloví Podzemní Praha, paradoxně ještě dřív než mnohým metro, vybaví obraz městské kanalizace. Naštěstí ani podle knihy nejsem zas až tak daleko od pravdy. Protože právě kanalizaci je v této knize věnována celá jedna kapitola. Navíc s podtitulem: „opomíjený Pražský fenomén“. Pokračovat ve čtení „Dvě undergroundové lahůdky od Eminentu“
Zimovčák – No limit
Telč-Jihlava-Telč 2017 /fotoreport/
Poprvé jsem na tuhle tour jel proto, že jsem byl „poddávkován“. Ano, jet s Josefem Zimovčákem, je celkem droga. Letos jsem jel spíš ze setrvačnosti, možná taky pro tu atmosféru. Původně jsem článek připravovat nechtěl. Ale co třeba fotoreportáž!? Jen pro ty zkušenosti. Pokračovat ve čtení „Zimovčák – No limit
Telč-Jihlava-Telč 2017 /fotoreport/“
S Josefem Zimovčákem: Telč – Jihlava – Telč
…po sedmé!
Potkáme se? Pěší pouť s utajeným cílem…
– II. část: Cesta lesem
Venku prší a za pár dní to bude měsíc, co jsem se vrátil ze své pouti a tak jsem se rozhodl vrátit se k psaní – pokračovat dalším dílem. Ve vzpomínkách na svou cestu. Cestu lesem, když pršelo. Když jsem doufal, že bude slunečno a já se ukryju před palčivými paprsky do náruče chladivého stínu lesa. Pokračovat ve čtení „Pěší pouť s utajeným cílem…
– II. část: Cesta lesem“
Pěší pouť s utajeným cílem…
– Část I. byl jsem na začátku
Miluju cyklistiku. V podstatě bezplatný způsob dopravy, kdy můžete překonat poměrně velké vzdálenosti prakticky s minimem námahy. Ale, pěší pouť, po vzoru Miroslava Náplavy? To byla výzva! Pokračovat ve čtení „Pěší pouť s utajeným cílem…
– Část I. byl jsem na začátku“
Zimovčák – No limit 2017
10. etapa Z Mikulova do Rouchovan
Uznejte sami – už jenom jít na výlet, když prší, je celkem opruz. A co teprve, v dešti jet na kole! A ještě ke všemu 122km?! I když, to už asi není úplně výlet. A pojede vůbec Zimovčák za deště? Zimovčák?! 🙂 Pokračovat ve čtení „Zimovčák – No limit 2017
10. etapa Z Mikulova do Rouchovan“
Report: Výklus před Třebíčským půlmaratonem, aneb
Kdo na to má!?
Pokud se dobře vzpomínám, vždy když jsem se připravoval na tenhle závod, pokaždé jsem si udělal obhlídku trati. Poprvé, abych s údivem zjistil, že má tréninková trasa je až příliš lehká. Podruhé, abych si znovu „načetl“, kritická místa. Tentokrát jsem příliš důvodů pro obhlídku neměl. A přece se ukázaly!
Pokračovat ve čtení „Report: Výklus před Třebíčským půlmaratonem, aneb
Kdo na to má!?“
Obrazy z počátků Barrandova
Cyklus Bohéma, je jedním z těch, které bychom mohli zařadit do škatulky faction. Vystupují zde reálné postavy z naší historie, ale přitom jde i o fikci. Z čeho si má divák vybrat? A vybere si vůbec? Má si vůbec vybírat? Nebo se má pouze pobavit… Pokračovat ve čtení „Obrazy z počátků Barrandova“