Zimovčák – No limit
Telč-Jihlava-Telč 2017 /fotoreport/

Josef Zimovčák, Vysoké kolo a Třešť!

Poprvé jsem na tuhle tour jel proto, že jsem byl „poddávkován“. Ano, jet s Josefem Zimovčákem, je  celkem droga.  Letos jsem jel spíš ze setrvačnosti, možná taky pro tu atmosféru. Původně jsem článek připravovat nechtěl. Ale co třeba fotoreportáž!? Jen pro ty zkušenosti.

V tomto případě pro mě bylo z počátku náročnější, než samotná účast, dostat se do Telče včas na start a pak z Telče – po dojezdu. První cesta, před čtyřmi lety, byla pro mne více než záživná. No, dnes už to zvládám celkem bez obtíží. Abych to nezakřikl.

Bylo sedm hodin ráno a bylo jasno. Slunečno, teplo. Dobře; 18°C? Vyrazil jsem do Jihlavy. Z jisté rutiny a prtovní pohody, mě vyvedl až pohled do míst, kam jsem mířil. Už po dvaceti kilometrech jízdy po dálnici se obloha výrazně zatáhla a kopce na horizontu se halily v mracích. Nebo to byl jen opar? Začal jsem s obavou vyhlížet, kdy se na předním skle autobusu objeví kapky. Ještě v Jihlavě bylo sucho. Za to, kosa!

Ne, fakt, tady jsem poprvé zalitoval, že jsem si nohavice z kalhot nakonec doma ne jen sundal, ale přímo nechal. Bylo slunečno, teplo. Tady? Tak možná deset stupňů. Třeba v Telči bude tepleji… Důležitější ovšem bylo, že na tělo mi zima nebyla. To by byl větší průšvih!
Třešť, náměstí… Chce to čas, aby se v tomto prostoru začalo něco dít…
Telč – náměstí! Zamračeno, a těsně před tím, než jsem vystoupil z autobusu, se mu orosilo přední sklo. Jestli opravdu mrholilo? To jsem radši nezkoumal. K čemu?! Raději jsem rychle vyndal kolo ze zavazadlového prostoru, složil jej a vyrazil na start.
I tady bylo frišno – snad 10°C, ale i Zimovčák měl kraťasy. Však uvidíte…
Potřeboval jsem hlavně pár fotek z Pelotonu… Tak, zase zamračené až skoro deštivé jsem nechtěl, ale co dělat?! Důležitější bylo, že jsem sebral odvahu a fotil za jízdy. Pevně držel řídítka a pečlivě sledoval silnici, zda je rovná, bez defektů a zároveň, abych se nedostal do případné kolize. To by bylo špatný!
Josef Zimovčák dal povel: „jeďte, já se pozdravím s ostatními“. Zůstal jsem.
– Někteří, co okolo mě projížděli hádali, že počítá lidi, kteří jedou v Pelotonu. Já nevím, ale spíš mi to přišlo, jen jako přátelské gesto. Aby ti, co nejsou na čele Pelotonu …, rozumíte – že si váží jejich účasti. A taky, že je pozdraví sám Zimovčák!
No a pak začala naše sólo jízda! Jen Josef Zimovčák a já. Tady jsem musel být zvlášť opatrný, aby měl dostatečný manévrovací prostor a vůbec. Měl jsem zapnuty blikačky vpředu i vzadu. Přitom jsem využil situace, že jsme takto sami a udělal i pár fotek.
– Celkem mě překvapilo, že lidé jedou tak moc pomalu. No, nebyl jsem jiný. Naštěstí, dnes mi kondice opravdu umožňuje setrvávat ve vedoucí skupině.
Tak, na téhle fotce je výborně vidět, jak pan Zimovčák doslova vzpírá o řídítka. Aby vyšlapal tenhle kopec. Lidi nechápou… Já jim rozumím.
Ten sjezd nebyl tak prudký, abych nemohl bezpečně fotit. No, a tohle nešlo nevyfotit! Ne, to pan Zimovčák nenaskakuje, ale vyrovnává balanc. Ovšem, když jsem viděl, jak se mu přední kolo chvílemi doslova „vyosuje“, napadlo mě, aby to neskončilo pádem… Je to Mistr!
A další sjezdík. Tentokrát esteticky – geometrický. Už vidíte Třešť. Myslím.
Třešť náměstí. Ano a tohle už je náměstí tak, jak ho známe… Nastal čas a přijel pan Zimovčák!
Tak, tomuhle týpkovi bych měl strach jen podat ruku. Ne, jediné, co mě při pohledu na toho pána napadlo – Red Bull!
Pláště Wolverine… 🙂
Áááá, paní Střížová! Koordinátorka Pelotonu, zde v poněkud netradiční pozici. Ne, nepamatuji si, že by kdy jela na kole. Ale sluší jí to… Jako každé ženě v cyklistickém. (A díky za foto!)
Jihlava. Místo více než tradiční. Na dvoře Radnice. Pauza, občerstvení… Jo a pak
Že by okno v Jihlavě? Koukněte se ještě jednou – pořádně.
Kanál! Ale stylový, co říkáte?!
Společné foto …
Tady ejhle, těsně před startem! Zkoušel jsem dát nohu do kufru pedálu, ale nešlo to. Při bližším zkoumání vidím, že je šroubek co drží kufr skoro vyšroubovaný. Co teď? Když to tak nechám, prostě mi vypadne, možná nedojedu a tak dále…
Za chvíli budeme startovat. Utáhnout to? Rychle jsem z brašny vyndal imbus a rychle, ale v klidu jsem zkusil jen tak vstoje a na místě utáhnout ten kufr. Zadařilo se. Těsně, ale přece 🙂
Klasická „stopka“, aby se Peloton dal dohromady. Byli jsme před rušnou silnicí a kolona našich kol měla možná dva kilometry. Ne, nepřeháním… Někdy byly rozestupy mezi jednotlivými koly i deset metrů. V dopravě na silinci problém!
Ale hlavně, zčíná azuro!
Fotit fotografa? Proč ne!?
Bratři Zimovčákové…

Opět povel: „jeďte do Batelova a já vás dojedu. Jen potřebuji utáhnout… zasekl se mi střed a nemůžu zatáčet.“ Jen utáhnout? Ba ne! Při bližším zkoumání zjistili, že se ten čep nalomil!
Zimovčák: „Tak z kopce to snad půjde…“
Zimovčák: „Pepo, ne, to je o hubu!“
Střížová: „Tak to dojedeš na mém kole?“
Zimovčák: „No, autem nemůžu!“
Střížová: „Tak já se svezu. Aspoň si tam zase uklidím :D“

Ještě upevnit Vysoké kolo na auto a jdeme hledat kováře!

Myslím, že kdosi v tu chvíli prohlásil :
– A bude motorová myš.
– Tak snad to nebude tak zlé…, napadlo mě. Bylo!

Josef Zimovčák bez Vysokého kola, je normální cyklista… No, normální. Tohle je poslední fotka, kterou jsem ještě stihl se Zimovčákem na silničce udělat. Pak mi zmizel v dáli. A to jsem jel v průměru tak pět a třicet. Kolik jel on? Páďo?!
Hasiči Batelov. Občerstvení a nuda. Zdálo se mi, že někdo chybí …
Kola… kola…. kola…..
Najednou se prostorem nese: „už je tady!“ A vzápětí přijde mohutný potlesk! Josef Zimovčák přišel s opraveným kolem.
– No a to už jsem hluboce uvažoval nad tím. jaké to bude, když pojede na silničce. Že si asi pěkně užijeme.
Je to tak, to bílé je svár! Vidíte dobře, stačilo málo a Josef Zimovčák se válel na zemi. A třeba – třeba by ani nedokončil. Spíš určitě. 🙁
Ano, a tady je skutečně hlavní hvězda dne. Nevím odkud toho kováře (muž v černém) vzali, ale měl v tom prsty starosta Telče. Tohle je zkouška vůle čepu v kole.
Pak chvíli pilníček… Ten měl pán ssebou.
Ještě vazelínka… A Josef se jel projet. Oprubovat. Jenže, prubuje prubuje a najednou vyjíždí… Naštěstí jsem byl připraven.
Klasická stopka před Telčí. Zase, abychom dojeli jaksi kompaktně.
Starosta Telče Roman Fabeš a Josef Zimovčák… na Telč!
A, na to, jak nevlídně nás Telč vítala ráno, tohle bylo komfortní počasí! Počasíčko.
Ještě pár náladových fotek z Telče… malebné Telče.

No a pak už jen zase zabalit kolo a jede se domů… Jako, celkem pohoda, ale mám toho plné zuby.

Na kole dětem – Vysočinou
Telč-Třešť-Jihlava-Batelov-Telč – 75Km
9. září, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *