Pecka jménem Pecka

Kryštoif Harant - Aleš ČumaPřiznám se, že nebýt Miroslava Náplavy, nejspíš bych si do těchto míst cestu nenašel. Ale o to asi jde. Myslím, Mirkovi. Cestovat, bádat, popularizovat. Na Pecku jsem se vypravil cíleně a věřím, že to nebyla cesta poslední.V souvislosti se jménem Miroslava Náplavy si dovolím nešetřit superlativy. Cestovatel – profesionál, spisovatel a dokumentarista, ředitel festivalu Neznámá země… Radši jmenovat, koho nezná, než koho zná :). Ten seznam bude kratší.

Chlápek, který mimo jiné, jen tak mimochodem snad, jen aby řeč nestála „objevil“ (tehdy) zapomenutého světoběžníka Eduarda Ingriše. Napsal o něm knihu, natočil společně s Petrem Horkým (svým dlouholetým kamarádem) film, Ingriš, Eduard Ingriš.
Dnes se pan Náplava, mezi svou obvyklou prací, zaměřuje na další legendu. Tentokrát z trochu větších hlubin české minulosti. Na Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a pána na Pecce. Když jsem z úst Miroslava Náplavy, prvně slyšel toto jméno, myslel jsem, že jde o zkomoleninu ke Kryštofu Kolumbovi (typické pro Miroslava je totiž právě jeho humor). Ale, člověk se asi dost ztrapňuje, když se domnívá, že všechno ví anebo všechno uhodne na první pokus. I já jsem tím tehdy opravdu zaperlil. Na svoji obranu jen podotýkám, že jsem zaznamenal pouze jméno Kryštofa Haranta. No, možná kdybych slyšel ještě ten zbytek – z Polžic a Bezdružic a pán na Pecce, reagoval bych jinak. Možná. Ovšem, dnes už je to jedno a běh událostí to, troufám si odhadovat, nijak nenarušilo.

Tedy, pan Náplava má nadhled i dostatek pochopení nejen pro mé nedokonalosti. A jal se mě postupně zasvěcovat do tajů „Harantovské“ legendy. Její součástí je i hrad nad stejnojmenným městečkem. Tedy Peckou. Samotný Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a pán na Pecce je rovněž veskrze zajímavá osobnost. Ale vyprávění o jeho legendě přenechám Miroslavu Náplavovi, který studuje život Kryštofa Haranta již několik let. Cílem těchto řádků je vyprávět o pecce, kterou Pecka rozhodně je!

Návštěvu Pecky jsem měl v plánu před lety, ale nějak to nevyšlo. Osud mé kročeje nasměroval trošku jinam. Nakonec jsem byl rád za návštěvu mě bližších až obligátních Čachtic. Když mi čtrnáct dní před pravidelnou návštěvou Prahy, přišla od Miroslava zpráva: „Byli jsme na Pecce na výletě“. Při letmém pohledu do mapy jsem zjistil, že sotva 13km vzdušnou čarou od Pecky jsou Hořice. Hořice v Podkrkonoší. Další „mekka“, kam se léta chystám. „Moje Hořická mise“, jak jsem pracovně pojmenoval výlet do města lahodných trubiček, byla v plánu také již drahně let. Teď už nebylo dlouze co řešit. Bez obligátně vymlouvavého ALE!

Na ostrohu ve tvaru slzy (nebo jablečné pecky, jak chcete), se v průběhu staletí tyčil nejdřív hrad, (nejhonosnější v širokém okolí1), pak zámek, později zřícenina a dnes polorozbořený hrad, který spravují místní nadšenci. Tedy, pohnuté jsou osudy Pecky a alespoň pro mě, nebýt pana Náplavy asi bych nejspíš ani nevěděl, že nějaký hrad tohoto jména vůbec existuje. Byť jsem Českém ráji už byl a popravdě, sjezdili jsme téměř všechny hrady a zámky, které tato čarokrásná oblast nabízí. Ale protože, všechno souvisí se vším, o Pecce jsem se dozvěděl až nyní. Proto ten možná až příliš rozvláčný úvod.

Hrad Pecka, či spíš Harantovský palác, jenž jako jediný z hradu zbyl ve stavu stojící stavby, je dobře viditelný již z dálky. Tedy, nedá se přímo říct, že by okolí nedominoval. Leč primárně není totiž nijak výrazný, myšleno charakteristický. Alespoň oproti jiným mě bližším Moravským hradům. Například Pernštejn, s jeho 350 metry délky řadíme mezi obry. Tedy nejmohutnější české/moravské hrady. Další z hradů, které svou rozlohou i charakteristickým vzhledem dominují svému okolí, jsou Bouzov nebo Buchlov.
Podle knihy Novopacko – Hrad a městys Pecka je hradní ostroh dlouhý 80 metrů a široký 30. Což je v podstatě ovál. Záleží jen na tom, z které strany se na něj díváte. Ovšem i tak, patří spíš k menším hradům.
Hlavní a vlastně jediná příjezdová cesta k hradu vede od východu. Když jsme se blížili k hradu my, zrovna končila svatba, které se zde o víkendech konají často. Za vstupní branou vás přivítá poměrně rozlehlé, i když stísněně působící nádvoří. Jemu dominuje prakticky jediná zrekonstruovaná stavba, již zmiňovaný Harantovský palác. Dnes zde vlastně, krom tohoto paláce a „okruhu“ Harantovské podzemí, nic není. Proto mě překvapilo množství lidí, jež na hrad přišlo v době mé přítomnosti. Tedy, nejen, že zde bylo nad míru živo, ale krom běžných příchozích se sem hlásili i početné objednané výpravy.

První písemná zmínka o tomto hradu je z roku 1322. Jako jeho majitel je uváděn Budivoj z Pecky. Hrad sloužil původně k ochraně zemské hranice a zlatých dolů u obce Stupná, vzdálené asi 3km severozápadně od Pecky, kde se těžilo po celý středověk. Pecka měla dvě obranné věže propojené hradební zdí a jeden obytný palác v jižní části nádvoří. Kolem hradu byl vyhlouben příkop, takže přístup byl možný pouze přes padací most.
Od konce 15. století usilovali majitelé hradu o další rozšiřování obytných částí. Zpočátku, za vladyků Hořických z Hořic, ještě v gotickém stylu, od druhé poloviny 16. století. Za Škopků z Bílých Otradovic byla postupně realizována celková renesanční přestavba. Úpravou interiéru ji na začátku 17. století završil právě Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Na místě dřívějšího strohého hradu nyní stálo krásné panské sídlo se čtyřmi obytnými paláci, které byly vystavěny kolem obdélníkového nádvoří a z vnitřní i vnější strany zdobeny sgrafity a malovanými erby rodu Škopků a Harantů.
Po tragické smrti Kryštofa Haranta na staroměstském popravišti v červnu 1621 získal Pecku Albrecht z Valdštejna, který zámek po ročním držení daroval řádu kartuziánů z Valdic u Jičína. Ti Pecku po více než sto padesát let využívali pouze jako letní sídlo. Téměř neobývaný zámek postupně chátral. Za jeho slávou udělal definitivní tečku rozsáhlý požár v roce1830.
Dnešní hlavní palác známý jako Harantovský čítá dvě patra. Expozice této prohlídkové trasy je věnována zvlášť nejslavnějšímu a nejvýznamnějšímu majiteli hradu Kryštofu Harantovi. Druhé patro je zvlášť věnováno stručně dějinám městečka Pecka a oblasti podkrkonoší vůbec. Dlužno podotknout, že expozice ač celkem chudá, je přesto pestrá. Zde jsem se zarazil poprvé. Na to, že jde o instalaci složenou prakticky z donesených věcí, je opravdu kvalitní!
Druhý prohlídkový okruh je nazván „Harantovské podzemí“. Jméno dostal především dík tomu, že dává nahlédnout do každodenního života hradu za doby působení Kryštofa Haranta. I zde je na místě ocenit kreativitu autorů trasy. Především navození atmosféry. Vchází se sem přes mučírnu. Při prvním pohledu vše, jakoby sem přirozeně patřilo. Přesněji, nevypadá to uměle. Pravda, kdo by se koupal ve sklepě! Ale návštěvník se zkrátka nediví a přijme to jako daný rozměr prohlídky.
Hodinová procházka staletími Kryštofa Haranta skončí téměř dříve, než vůbec začne a to návštěvníci projdou prakticky jen dvě části. Byť je „Harantovský palác“ o dvou podlažích a navíc zpestřen o Černou kuchyni, jež se nachází v přízemí vedle toalet. Ze zkušenosti vím, že ke všemu je zapotřebí finance, na druhou stranu, zde ležely peníze na zemi a místní je – prostě jen zvedli. Podle knihy „Novopacko, Hrad a městys Pecka“ získalo hrad od jeho posledního majitele, Karla Jana Ferdinanda Trauttmansdorfa v roce 1921 městečko Pecka. Tehdy se místní nadšenci rozhodli pro obnovu svého místního „skvostu“ a prosadili alespoň částečnou opravu hradu. V roce 1926, byl zastřešen Harantovský palác a opraveny místnosti v přízemí.
Ovšem, jak už to bývá, a známe to i z mnoha jiných příkladů, od roku 1974, kdy byl hrad znárodněn a dostal se do správy památkového ústavu, který jej de-facto zakonzervoval. Až v roce 1992, kdy byl hrad navrácen městečku Pecka, provedli místní další opravy, jimiž upravili hradní areál prakticky do podoby, ve které se nalézá nyní. Ve své podstatě dnes není na Pecce co k vidění. Tedy, oproti jiným „klenotům“ našich šlechtických sídel. Přesto podle mého zjištění, hrad Pecka celkem vévodí ve statistikách návštěvnosti.  Stačí drobné porovnání: podle vyjádření kastelánky hradu paní Kociánové, navštíví Pecku ročně 20-25tis návštěvníků. Jde sice o neporovnatelnou hodnotu z hlediska známosti objektu, ale hrad Pernštejn přivítá ve svých zdech 65 tis/sezonu. Přičemž těch 5 tis činí +- pronájmy, natáčení apod. Tedy, jen třikrát tolik návštěvníků, co Pecka. A to už je pecka! Naproti tomu nejnavštěvovanější hrad České republiky legendární Karlštejn hostí 225 000 návštěvníků za rok. Z tohoto celkového počtu je 30 % zahraničních turistů.
Ze zkušenosti vím, že nejen k financím se lze odvolávat. Již zmiňovaný Čachtický hrad – dnes spíš zřícenina, na svoji alespoň statickou záchranu čekal dlouhá léta. A popravdě, přesto, že se stovky lidí ptají, co s hradem bude, neexistuje veřejně jasná odpověď. Přitom právě Čachtice jsou ještě legendárnější než Pecka a to se bavíme o českých hradech.

Hrad Pecka
www.hradpecka.cz

1) Novopacko, Hrad a městys Pecka, vydalo Město Nová Paka 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *