Reportáž: 207. výročí Bitvy u Slavkova

Pole pod Santonem
Pole pod Santonem

2. prosince 1805, vyšlo nad Prateckým kopcem slunce které, jak praví legenda, „zvěstovalo“ vítězství v nadcházející bitvě francouzskému císaři Napoleonovi I. Bonapartovi.
2. prosince 2012, tedy 207. let po té – slunce ve už nevyšlo…
Abychom byli přesnější – ono vyšlo, ale na Slavkovem nebylo pro zamračenou oblohu vidět. To v předcházející den, na který připadlo již zmiňované 207. výročí bitvy u Slavkova, tedy 1. prosince 2012, slunce skutečně vyšlo. Obloha byla opravdu téměř azurová.

Rekonstrukce tzv. Bitvy tří císařů se konají každý rok. Dík tomu se vždy, počátkem prosince, Brno a především pak Slavkov stanou rejdištěm mužů i žen v dobových uniformách z přelomu 18. a 19. stol. Přijedou si společně připomenout triumf francouzského císaře Napoleona I., který 2. prosince 1805 překvapivě zvítězil v bitvě v níž čelil mnohonásobné přesile spojeneckých vojsk zbylých dvou císařů. Rakouského a ruského.

Obsazenost vlaku do Slavkova mě dost překvapila. Spěšný vlak č. 1723 Santon byl zaplněn téměř i na nástupní plošině. Přitom ve Slavkově zas tolik lidí nevystupovalo – jako na bitvu. Hlavou mi problesklo, že to je asi normální stav, ale spolucestující, pán z Vracova, který si se mnou ve vlaku chvíli povídal, byl rovněž překvapen, co národa tímto vlakem v sobotu jede.

V pozadí Slavkovský zámek

Vedle rekonstrukce historické bitvy byl pro mě největším, i předvánočním tahákem pro cestu sem, do Slavkova, řemeslný jarmark. Spojený s místními vánočními trhy. Ty byly soustředěny na Palackého náměstí, které jako hlavní třída vede historickým centrem města až pod Slavkovský zámek – Austerlitz. Když už zde zmiňuji tohle označení, nedá mi to, abych neudělal drobný krok stranou. Jméno Austerlitz (německý překlad Slavkova) je protěžován a pro mezinárodní účely dáván jako rovnocenný původnímu českému Slavkov. Do jisté míry se není čemu divit. Slavkov dík stejnojmenné bitvě dosáhl mezinárodního věhlasu. Na druhé straně, by však jen u méně informovaných lidí mohlo docházet k matení. Podle všeho se ovšem jedná o marketingový tah města. Byť tím, že je překlad jména Slavkov – Austerlitz dáván na stejnou úroveň jako tato původní čeká verze. Překlad se tedy, může se pro mnohé stát jeho nedílnou součástí.

Nebyl by to Slavkovský jarmark bez historických uniforem…

Hned z kraje trhoviště mě upřímně překvapilo množství stánků s opravdu nevánočním zbožím. Tedy oblečení, balonky, plastové samopaly a podobné cetky pouťového charakteru. Mezi tím i jídlo a nezbytný svařák nebo medovina. A málem bych zapomněl na tradiční trdelník. Zde si opět dovolím drobný, tentokrát „zemanovský“ úkrok stranou. Pokud se čas od času naskytnu na nějaké té staročeské veselici, neunikne mému zraku a částečně i nosu stále vtíravě přítomná a neoddiskutovatelně staročeská pochoutka zvaná trdelník. A to, přesto, že bych očekával, že po všech zprávách, jak je jeho příprava levná a prodej předražený, budou lidé tuto laskominu spíš míjet – třeba aby dosáhly jistého zlevnění. Možná i proto, že podle mého není příliš o co stát a že bychom na sobě neměli nechat rýžovat. Tedy ve Slavkově jsem to bral jako doznívající kolorit tradiční novinky. Ovšem, posléze v Praze jsem byl doslova šokován, jak zde na vánočních trzích vládne tato pečená delikatesa. Legendární trdelník měl v Praze (24. prosince) skutečně dominantní zastoupení. Jen na Václavském náměstí jsem napočítal až sedm stánků s cenou okolo 50,-kč/ks. Sice na Václavském náměstí, ale i tak mě výše ceny této staročeské speciality udivila. O Staromáku ani nemluvě a vzhledem k tomu, že jsem marně hledal Turecký med, ceny jsem si zde příliš nevšímal. Měly ještě pečené kaštany. 🙂

Vrátím se však zpět ke Slavkovu a bitvě Tří císařů. Ano, „trdelníkem“ už pravda,

Flašinetář

začínaly trhy tradicí alespoň vonět. Ale stále jsem nemohl najít téměř žádný stánek, který by odpovídal označení jarmark. Tradiční jarmark.
Na ulici Husova jsem se konečně dočkal i více přijatelných stánků vonících nostalgií. Třeba francouzský punč, samozřejmě z plastových kelímků. Všudypřítomné cokoli pojídající kolemjdoucí zde lákalo hodně věcí. Od železných výrobků, přes produkty z ovčí vlny až po kožené dárečky všeho druhu. Mě ovšem nejvíc zaujaly prostorné „mísy“ ohnišť, které obloženy statnými kmeny rozřezaných stromů, lákaly kolemjdoucí k tomu-ohřát se. Ohýnek v tomto sice slunném, přesto mrazivém prvním prosincovém dni opravdu přišel vhod a dodával místu ráz vojenského ležení. Včetně nezbytných starobylých uniforem.

Nakonec jsem dík nadbytku času zbývajícímu do počátku bitvy, zabloudil i na

Vojáci se secvičují na hlavní bitvu…

zámek. A zde jsem opravdu našel jarmark se vším co ke slovu jarmark patří. Dřevo, kůže, železo, dřevo… nějaké to jídlo, ale hlavně opravdu jarmareční atmosféra. Možná i dík blízkosti zámku a přítomnosti kostýmovaných vojáků, markytánek a jednoho flašinetáře. Postupně jsem dokráčel na zámek, průchodem do parku, kde se konaly vojenské manévry. Většina lidí, i ti s fotoaparáty, se držela v horní části parku, tedy poněkud mimo. Ale popravdě, vojáci i blíž stojící fotografy spíš ignorovali a trénovali si svá pořadová cvičení. Více méně úspěšně a mě chvílemi napadalo, zda se tato uskupení schází jen jednou za rok – zde, nebo zda objíždějí i jiné přehlídky a jaké je zastoupení cizinců – především francouzů. Čistě nacionalisticky. Bohužel, tyhle otázky mě napadají až při psaní těchto řádků, tedy co bylo – bylo.

Grande Armée pod Santonem

Jezdectvo… nebo snad sám Císař?

Před druhou hodinou odpolední, kdy se schylovalo k začátku bitvy, se nad návrším Santon začaly stahovat mraky a okolo vyhrazeného pole i diváci. Tedy, do této chvíle krásně svítilo prosincové slunce, ovšem s prvním výstřelem se zatáhlo a bitva začala… začala být skutečně ponurou bitvou. Ano, sice bez mlhy a bez sněhu, ale i tak. Ponurostí, jako bychom se vrátili o 207 let zpět.
Abych přiznal pravdu, v podstatě jsem doteď v konečném důsledku nechápal, v čem byla bitva u Slavkova tak výjimečná. Možná i jakou přesně roli hrálo v této napoleonově brilantní partii legendární slunce, jež vyšlo 2. prosince 1805 a posléze napoleonovým triumfem i do dějin. Nebo v čem spočívala geniálnost jeho tažení. Teprve doma, když jsem si příležitostně pustil francouzský dokument Mýty a fakta historie – Bitva u Slavkova, začal jsem souvislosti pomalu chápat.
V prvé řadě svou roli sehrály sestavy obou stran armád. Francouzská byla podle tohoto dokumentu perfektně sehraná a odhodlaná bít se za Císaře Napoleona. Především proto, že sám Napoleon byl původně jedním z nich, a jeho vojáci tedy věřili, že každý z nich „má v tlumoku maršálskou hůl“. Zatím co rakouská a ruská armáda spoléhaly především na svou početní převahu. Přitom o jejich bojové taktice by se daly vést spory. A i zde sehrálo roli složení armády – neboť důstojníci byli složeni z řad šlechty, zatímco obyčejní vojáci prakticky neměli na postup nadějí. A legendární slunce…? Počasí je dodnes nevyzpytatelným faktorem jakýchkoli akcí pod širým nebem. I tehdy sehrálo veledůležitou roli, a to především tím, že když vyšlo, Napoleon viděl co nepřítel ne – tedy pohyb spojeneckých armád. Tu jeho – francouzskou – totiž halila mlha. A tak mohl Napoleon náhlým přeskupením sil účelově mást nepřítele.

Dnes se psal rok 2012 a tisíce lidí se přišli podívat na hold napoleonově umění války – rekonstrukci slavné francouzské bitvy. Její průběh nám komentoval historik a publicista Jiří Kovařík. Zde bych se rovněž rád zastavil. V kladném i záporném smyslu. Příjemný hlas moderátora sice přihlížející provedl bodově průběhem rekonstrukce a absence prostojů svědčila o jeho hluboké znalosti napoleonské problematiky, nicméně i tak by se dalo lecos vytknout. Především nedůsledná orientace mezi armádami, potažmo jednotlivými vojenskými složkami. Barevné uniformy, a to ať již národnostní nebo i druhem zbraně, byly totiž pro laika prakticky nepřehledné. Komentáři by proto slušela větší popisnost, možná laická podrobnost. Například dialog laika s odborníkem! I tak ovšem bylo na co koukat. Byť šlo v konečném důsledku „jen“ o vojenské manévry, kdy bylo jasné, kdo vyhraje.

Hodina a půl uběhla jako voda v sokolnickém Zlatém potoku, jež si zahrál v této bitvě rovněž důležitou úlohu, a bitva se nachýlila ke svému konci. Z dnešního pohledu, kdy se, myslím oproti skutečnosti, na poli pod Santonem přetahovala „pouhá“ tisícovka nadšenců, těžko si představit řež, kdy se dohromady 160 tisíc (některé údaje uvádí počet vojáků až na 170tisíc) mužů proti sobě na život a na smrt bili pro
slávu svých říší. Aby této hrůzné matematice byla dána důsledná váha, uvádí se, že v této bitvě padlo okolo 18 000 vojáků. Sice na prostoru mnohonásobně větším než je dnešní pole pod Santonem, ovšem to nic nemění na konečné monstróznosti celé bitvy.

Fotogalerii naleznete na
zonerama_

Bitva u Slavkova, předvánoční Slavkov,
1. Prosince 2012,
Slavkov, prostor pod Santonem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *