… STÁLE V POHYBU!
Psal se rok 2017, když Brněnský hokejový klub Kometa vyhrál po dlouhých jedenapadesáti letech titul Mistra české hokejové extraligy. Tehdy jsem si pomyslel: „Kdy se to zase podaří? Třeba zase za dalších padesát let?“ A, hle, už je to tady!
Pokračovat ve čtení „Foto: Kometa – Mistři PlayOff 2018
loučení se sezonou“
„Husákovo 3+1“ v Domě umění před deseti lety jsem viděl. Výstava „Paneland“ v Moravské galerii mě tím pádem zlákala taky. Jednak jsem chtěl ty výstavy srovnat a jednak zavzpomínat na své dětství. Ano, je to tak. Dnešní děti už neví: „když vytáčím číslo, má ten telefon zůstat ve vidlici nebo ho mám nejdřív zvednout?“! I takového dotazu jsem byl svědkem.
Pokračovat ve čtení „Paneland, jako úsměvná retrospektiva?
…ale, my jsme v tom ŽILI!!!“
Je to tak! V příštím roce, který začne za pár hodin, si připomeneme sto let od vzniku, založení suverénního státu – naší republiky! Československo za tu dobu, za těch sto let, změnilo několikrát svoji „tvář“, aby se v roce 1993 definitivně rozdělilo.
Pokračovat ve čtení „Jubilejní rok!“
Miloš Zeman v této knize nebilancuje svůj výkon v úřadu prezidenta. Spíš odpovídá na specificky volené otázky. Kniha přináší jen přehled jeho názorů a poznámek. Bez toho, aniž by byl z knihy cítit jen náznak zaváhání.
Pokračovat ve čtení „Recenze: Až co řekne Zeman…?“
Původně jsem plánoval psát jen o samotné hraběnce. Jenže jak?! Opakovat to, co bylo nesčetněkrát zopakováno? Totiž; všeobecná data a únavné floskule? Stejně, všechny zajímá jen jedno. Tedy spekulace o tom, zda byla nebo nebyla vinná či nevinná. Zda se koupala v krvi, zda… Pokračovat ve čtení „Po stopách – Erzsébeth Bátory
I. část: papír snese všechno.“
Na lampionové průvody si vzpomínám jen velmi mlhavě. Na poslední si vzpomenu snad z druhé třídy. Ale nevnímal jsem je, se svou dětskou naivitou nijak špatně. Bylo to pro mě dobrodružství. Jít s rozžatou svíčkou po sídlišti… V davu. Pokračovat ve čtení „Report: Lampionový průvod
17. listopad 2017 – šel jsem nakupovat“
– „Miro, co se přesně dělá na brigádě v podzemí?!“
– „Čistíme chodby, kde boli navezené odpadky a sute, vynášame to von.“
Myslím, že když jsem psal pětku, celkem mi bylo smutno. Web se mi doslova nelíbil a příspěvky do něj se mi psát fakt nechtěly. Myslím, že dva roky po té můžu směle říct, že je na co koukat. Má to snad jen jednu vadu. Schválně, jestli na ni přijdete J
Pokračovat ve čtení „Sedm let projektu aneb Vono to přece jen jde“
Výroční oheň dnes již zaniklého klubu Bobří stopy Orion z Adamova je takovou mojí tečou za sezónu. Kdy můžu spát v přírodě, abych ještě neměl obavy, že zmrznu. Navíc, v posledních letech se koná už jen výhradně na Dalešické přehradě, kde je fakt hezky.
Pokračovat ve čtení „Drobečky z Orohně 2017 aneb
Malé ohlédnutí týden a něco po.“
Coby mimopražskému se mi při sousloví Podzemní Praha, paradoxně ještě dřív než mnohým metro, vybaví obraz městské kanalizace. Naštěstí ani podle knihy nejsem zas až tak daleko od pravdy. Protože právě kanalizaci je v této knize věnována celá jedna kapitola. Navíc s podtitulem: „opomíjený Pražský fenomén“. Pokračovat ve čtení „Dvě undergroundové lahůdky od Eminentu“